„Soutěž je otevřena jak pro amatérské, tak profesionální týmy, tedy studenty a skupiny tanečních škol a konzervatoří. To, že jsme v této konkurenci i „profesionálů“ dokázali bodovat při naší premiéře na tomto typu soutěže, kde jsou přísné technické parametry, mi přijde opravdu jako zázrak,“ řekla vedoucí Miráklu Andrea Burešová. Týden v Sitge, kde se přímo soutěž konala, však nebyl pro dívky vůbec odpočinkový. V rámci soutěže se konaly taneční workshopy vedené lektory z celého světa, které si nenechaly ujít. „Měly jsme tak možnost poznat nové styly tance i způsoby výuky. A já jsem byla neskutečně hrdá na své tanečnice, že se mezi světovou konkurencí neztratily jak v soutěžním poli, tak právě na těchto workshopech, kde pravidelně byly vybírány do top skupiny. Hrozně mne těšil zájem lektorů o to, odkud jsme a čím se zabýváme.

 

S jazzovým choreografem a tanečníkem Colinem Sinclairem z Londýna jsme měli možnost trénovat i individuálně jako skupina a navázali jsme s ním spolupráci, po prázdninách by měl k nám přijet na workshopový víkend,“ pokračuje: „mne i tanečnice překvapila přátelská atmosféra soutěže, po vystoupení za námi chodili tanečníci i diváci a přáli nám hodně štěstí. Lehce hororový byl pouze návrat ze soutěže, kdy nám byl zrušen let, měli jsme být do těch následujících rozděleni do 3 skupin, odvezli nás do hotelu 50 km od letiště a ráno ve 3:30 nedorazila domluvená doprava. A zde pak platilo: „Co tě nezabije, to tě posílí“. I toto utvrdilo náš tým, který si teď užívá zasloužené prázdniny, aby již na konci července mohly první tanečnice vyjet na workshopy a načerpávat tak zkušenosti pro další soutěžní sezónu.“