Nemocnice Pelhřimov patří mezi oficiální partnery Světového dne trombózy. K aktivitě se připojila, neboť se na tamním hematologickém oddělení lékaři problematice trombózy ve spolupráci s dalšími odborníky mnoho let věnují, řeší složité případy a systematicky pečují o zvlášť ohrožené skupiny pacientů – zejména o těhotné ženy se zvýšeným rizikem trombózy nebo o pacienty, kteří ji prodělali v souvislosti s nádorovým onemocněním. Výsledky své práce doktoři publikují v odborném tisku a prezentují na tuzemských i zahraničních vědeckých konferencích.
„Mezinárodní společnost pro trombózu a hemostázu vyhlásila 13. říjen Světovým dnem trombózy s cílem upozornit veřejnost i lékaře na význam trombózy jako medicínského a společenského problému. Trombóza patří celosvětově mezi nejvýznamnější příčiny nemocnosti, invalidity a úmrtnosti, přestože jde o onemocnění, jehož výskyt je možno vhodnou prevencí významně snížit.
Krevní srážlivost je v případě poranění nezbytná pro zástavu krvácení a její poruchy mohou pacienty ohrozit vykrvácením. Vznik krevní sraženiny však musí být ohraničen jen na místo poraněné cévní stěny. Trombóza je abnormální krevní srážení uvnitř cévního řečiště. Krevní sraženina může postiženou cévu ucpat nebo být odnesena proudem krve na jiné místo a tam opět způsobit poruchu krevního proudu, což označujeme jako embolii. V případě ucpání tepny dochází k poruše prokrvení tkání, takže například trombóza ve věnčitých tepnách vede k infarktu myokardu, trombóza mozkových tepen vede k cévní mozkové příhodě (mozkové mrtvici). V případě trombózy v žilách dolních končetin vázne odtok krve, postižená končetina zpravidla oteče a bolí. Pokud se část krevní sraženiny uvolní a je krevním proudem zanesena do plicních tepen, hovoříme o plicní embolii. Plicní embolie se zpravidla projeví dušností, někdy též náhlým poklesem krevního tlaku, který může vést až k bezvědomí. V závažných případech může vést i ke smrti, zejména pokud není včas a správně léčena. V případech ohrožujících život je čas rozhodujícím faktorem pro účinnost léčby, a tedy i pro naději na záchranu. Pokud jsou infarkt myokardu, cévní mozková příhoda nebo plicní embolie včas rozpoznány a léčeny, může dojít k rozpuštění nebo mechanickému rozrušení krevní sraženiny. Je tedy velmi důležité při náhlé silné bolesti na hrudníku, náhle vzniklé dušnosti nebo poruše řeči a pohyblivosti končetin neztrácet čas a zavolat záchranku, která pak pacienta dopraví na příslušné specializované pracoviště.
Po zvládnutí akutního stavu je pak nutno dlouhodobě užívat léky, které krevní srážlivost ovlivňují a snižují tak významně riziko opakování trombózy. V případě tepenné trombózy jde o léky snižující funkci krevních destiček, v případě žilní trombózy a plicní embolie jsou pacienti zpravidla zpočátku léčeni injekčním nízkomolekulárním heparinem a posléze převedeni na tabletky warfarinu. Účinnost léčby warfarinem je pak nutno dlouhodobě kontrolovat laboratorními testy a podle jejich výsledků upravovat dávkování. V posledních letech byla na trh uvedena tzv. nová antikoagulancia, tedy léky působící jiným mechanismem než warfarin, jejichž účinnost není většinou nutno laboratorně ověřovat. Nejsou však zdaleka vhodné pro každého pacienta, a protože jsou podstatně dražší než warfarin, jejich úhrada zdravotními pojišťovnami je limitována.
Zásady prevence tepenné trombózy jsou totožné se zásadami prevence aterosklerózy – nekouření, kontroly krevního tlaku a důsledná léčba hypertenze, léčba zvýšené hladiny cholesterolu, dostatečná pohybová aktivita, správná léčba diabetu.
V prevenci žilní trombózy se uplatňují především injekčně podávané nízkomolekulární hepariny v obdobích zvýšeného rizika – tedy především po operacích, po úrazech, při imobilizaci dolní končetiny sádrovým obvazem, při déletrvajícím upoutání na lůžko a u rizikových osob například v šestinedělí,“
říká k této problematice
Petr Kessler
primář oddělení hematologie a transfúziologie