Po roce 1945 začalo postupně docházet ke znovuvzkříšení všech odvětví, včetně energetiky. Vlastní elektrifikace proběhla z největší části od konce 40. let do první poloviny 50. let.

Přes všechna dobová negativa lze hodnotit období padesátých let z hlediska elektrizační soustavy jako velice úspěšná. Výkony tehdejších elektráren se díky modernizacím zvýšily dvakrát až třikrát. Rozvíjela se výměna elektřiny s okolními státy - NDR, Rakouskem a Polskem. Byly vybudovány elektrárny sloužící do současnosti v Hodoníně, Poříčí II., Opatovicích, Tisové, Mělníce a Vltavská kaskáda - Lipno, Orlík, Štěchovice, Kamýk. Začala se však projevovat neefektivnost průmyslu a spotřeba rostla rychleji než výkon elektráren.

S rostoucím počtem elektráren a odběratelů se tak rozšiřovaly i rozvodné sítě. Menší, izolované přenosové sítě se nakonec v 50. letech spojily, čímž daly vzniknout centrálně řízené soustavě.

V té době fungovaly takzvané mobilní elektromotory, které se půjčovaly a vozily tam, kde bylo zrovna potřeba. Elektromotor byl pro soukromníka totiž hodně drahou záležitostí.

V polovině padesátých se začalo vyskytovat vypínání elektřiny pro domácnosti, nejprve zcela živelně, poté regulovaně tak, aby dodávky pro průmysl byly zajištěny. Z tohoto důvodu, ale i vlivem nedostatku spotřebičů a bytové krize, začala zaostávat spotřeba elektřiny v českých domácnostech oproti zahraničí. V roce 1955 bylo elektrifikováno celé území českých zemí.